Kdysi jsem měl jakési "techtle-mechtle" s úvahami při návrhu děčínských zdrojových šuplíků k počítačům. Co se týče jader, vždycky existují záhadné hodnoty, a pak praktická měření, která všechno postaví na hlavu. nejšílenější u toho není ani tak konstanty za studena, jako spíš konstanty když se to začně při vyšších kmitočtech ohřívat, a třeba již pri 60 stupních to jde všechno do kopru. Na ty budicí jádra jde udělat zajímavý přípravek třeba z BD139 / chodí hodně vysoko, a s ním lze krásně změřit skutečný mezní kmitočet , který většinou mírně nesouhlasí s uvedeným již za studena. Je zajímavé že jádra již někdy hřen jí při daleko menším kmitočtu, a nebo při daleko menším proudu, než je udáván, zejména jádra starší / třeba ten Pramet/.